Jdi na obsah Jdi na menu
 


Alois Hudec - nejslavnější račický sokol (12.7.1908 -  23.1.1997)

portrait.1.1291667094.jpgNarodil se v početné a velmi  chudobné rodině tkalce Antonína Hudce a jeho manželky Františky. Byl předposledním z devíti dětí, z nichž dvě v útlém věku zemřely. Podmínky pro tělovýchovu nebyly v této době v Račicích právě nejlepší, protože obyvatelé obce Sokolu příliš nepřáli. Rozhodující zvrat nastal v roce 1909, kdy přišel do vesnice nový, pokrokově smýšlející učitel Antonín Bébar, sokol tělem i duší, který získal nejstaršího z bratrů Hudcových Antonína ke cvičení.

Postupně se stali členy Sokola i Lojzovi starší bratři Josef na František, a když byli Aloisi Hudcovi 4 roky, začal s nimi chodit do cvičení i on. Vedle tělocvičné činnosti však stíhal provádět se svými vrstevníky i celou řadu nejrůznějších klukovských darebačin a rošťáren, za které dostal sem tam od maminky Františky pěkně nařezáno. V jeho životě však byly vedle veselých i smutné chvilky, jako třeba ta, když těžce onemocněl a maminka ho musela nést 9 km na zádech do Vyškova k lékaři. Zachránila mu tím život, protože podle slov pana doktora prý stačilo přijít jen o půl hodinky později a malému pacientovi již nebylo více pomoci.

V roce 1914 se jako šestiletý poprvé představil široké veřejnosti na sokolském cvičení v Drnovicích, Lulči a Nemojanech. Jeho další sportovní růst přervaly výstřely první světové války. A tak budoucí mistr světa musel počkat na konec války v roce 1918. Trénink začal nejdříve v Račicích a od roku 1923 v Brně kde se učil v brněnské zbrojovce.

V roce 1926 se Alois Hudec se poprvé zúčastnil jako dorostenec závodů na VIII. Všesokolském sletu v Praze a v roce 1931 se objevil v širší nominaci na mistrovství světa v tělocviku v Paříži.  Závody probíhaly v rámci světové koloniální výstavy den před Lojzovými narozeninami.

Namáhavý den pro něj začal ve 4 hodiny ráno budíčkem, a skončil v 10 hodin večer, obrovským úspěchem. Byl jediným ze všech borců, kteří splnili podmínky 60 procentního bodového zisku ve všech disciplínách. Necvičilo se jen na nářadí, ale součástí závodu byly také další atletické disciplíny a šplh, na kterém všichni jeho soupeři ztroskotali. Račický rodák Alois Hudec se tak stal absolutním mistrem světa.

Přišly však také ústrky a zklamání, zranění o zlomených nohou po dopadu mimo žíněnku, až po nebezpečí ochrnutí. Ale dostavil se i úspěch nejbáječnější, zisk olympijského zlata za cvičení na kruzích na olympiádě v Berlíně v roce 1936. Uvedený úspěch byl o to cennější, že i když celková atmosféra závodů byla vzhledem k tehdejší vnitropolitické situaci v Německu Aloisi Hudcovi značně nepřátelská, dokázal zvítězit. Za první sestavu dostal 9,4. Hned se ale přihlásil na opravu. Každou výdrž pak ve finále protahoval do maxima, aby rozhodčí viditelně fandící Němcům, neměli důvod strhávat desetinky. Vyšlo to. Za známku 9,8 se zlatá stěhovala do Prahy a s ještě slavnějším návratem, než tomu bylo před pěti lety z Paříže.

Válečný konflikt opět přerušil dráhu tohoto skvělého a úspěšného sportovce.

Když potom po letech bilancoval své úspěchy, mohl být právem hrdý na to, co dokázal. Zúčastnil se 54 startů na významných světových soutěžích. Z nichž 27 proměnil ve vítězství, 10krát byl druhý, 3krát třetí, 5krát čtvrtý a jednou pátý.

Také Račice na svého rodáka nezapomněly- 28.října 1992 mu byla u příležitosti 85 výročí založení sokolské tělocvičné organizace v Račicích odhalena na budově Sokolovny pamětní deska. Tímto aktem mu vzdala mateřská jednota hold.

/z knihy D.Stryjové Cestička do školy/

U příležitosti stého výročí narození Aloise Hudce byla na jeho počest v roce 2008 račickým sokolem vydána publikace ALOIS HUDEC  - RAČICKÝ OLYMPIJSKÝ VÍTĚZ, jehož autorkou je Dagmar Stryjová.